Do krajského kola olympiády postoupilo pět studentů naší malé školy (když to přepočítáme, je to víc než čtvrtina).
V krajském kole přírodovědné soutěže byl snad zatím jenom Martin Zelený, tak se všichni trochu báli a svými nevědomostmi strašili nejvíc mě: „Hlavně abych nebyl poslední.“ „Poslední budu já, vždyť nepoznám ani fialku.“ „Fuj, dejte pryč ten pytlík s kytkami, co to je to bílé?“ Takhle nějak se nesla konverzace v autobusu cestou do Hradce. Přejezd trolejbusem jsme zvládli krásně, i ti ze Sukorad a Miletína. Gymnázium Boženy Němcové nás trochu vyděsilo svojí rozlehlostí a množstvím pomůcek. S prezencí jsme měli trochu problém. Hlavně Niels se svým holandským jménem. „Je Van der Meer jméno nebo příjmení?“ Ani název Hořické gymnázium se nejspíš nelíbil. Příliš krátký. Martin ještě zjistil, že nemá hodinky a Vítek z tváří ostatních pochopil, že mu bílý plášť neuvěřitelně sluší. Několikahodinový maraton nad praktickými úlohami, obávaná poznávačka a záludný test mohl začít.
Po pěti hodinách jsme si museli přiznat, že poznávačky nám dělají stále velký problém, ale toho odbarveného karase, který je naložený v lihu po několik staletí, fakt nešlo poznat. 🙂 Pozitivní zjištění: tzv. poznávačka speciál je naše silná stránka, běžný student Hořického gymnázia sice špatně rozezná petrklíč od koniklece, ale určení choroby javorů způsobené houbou Rhytisma acerinum nedělá problém.
A jak to celé dopadlo? Poznávačku zvládl nejlépe Martin, praktické úkoly Vítek, test Niels a Vítek nastejno. Celkově se nejlépe umístil Martin, 23. místo ze 47 zúčastněných vůbec není špatné. Ostatní lehce za ním. Takže když do příště trochu vylepšíme ty poznávačky, protože vás budu celý rok honit po loukách, viď, Nielsi, bude to za rok ještě lepší.
Ponaučení pro všechny studenty z Hořic a přilehlých obcí: pokud si v hradeckém trolejbusu chcete označit jízdenku, nenastupujte zadními dveřmi… 🙂
Helena Trkalová