30
KVě
2018

Dresden neboli Drážďany

30. května se uskutečnil náš dlouho plánovaný zájezd do Drážďan. Kromě našich studentů jela s námi i skupina dětí z Habru. Už cesta tam byla zajímavá – projížděli jsme Českým středohořím, Českosaským Švýcarskem, úzkou silničkou podél Labe soutěskami Hřenska, a pak kolem impozantní pevnosti Königstein. Někteří studenti měli připravené prezentace k těm pamětihodnostem v Drážďanech, které jsme chtěli navštívit.

V Drážďanech jsme nejdříve zapluli do Muzea hygieny.
Pak jsme zamířili k centru města; tam jsme si prohlédli Frauenkirche, užili si výhled na Labe z Brühlských teras, a pak už to bylo jen pár kroků ke Zwingru – baroknímu komplexu budov. Ostatně baroko nás tady obklopovalo na každém kroku. Stejně jako pouliční umělci a vůně připravovaného jídla. Davy lidí a horko. Rozdělili jsme se na dvě skupiny: Jedna obdivovala expozici starobylých přístrojů na měření a vážení a druhá tiše žasla nad obrazy starých mistrů. Sixtinská madona na nás vlídně shlížela a člověk by si přál mít mnohem víc času, aby si vychutnal všechny ty jedinečné tahy štětcem.
A pak, pak už nadešel ten dlouhoočekávaný bod programu: Primark. Volný čas a nakupování. Někteří se tak rozšoupli, že k autobusu dorazili v kompletně novém oblečku. Šimonovi to v nové košili obzvláště slušelo.
Nikdo se neztratil ani nezapomněl, a tak jsme vzorně odjížděli domů v domluveném čase.
Když shrnu jednou větou klady i zápory:
Mínus: Na všechno bylo málo času!!
Plus: Nikomu nebylo zima. 🙂

Ellen Kloučková