Vzpomínkové setkání – Jan Palach

„Vážení přátelé, sešli jsme se tu, abychom společně zavzpomínali na Jana Palacha, studenta FF UK, který se nesmířil s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy ani postupnou ztrátou svobody. Jeho protest byl velmi osobní a velmi radikální a letos od něj uplyne 50 let. Kdyby Jan Palach žil, měl by za sebou možná řadu historických publikací, byl by možná učitelem historie na univerzitě, přesluhujícím učitelem na gymnáziu nebo jeho ředitelem. Kdyby Jan Palach žil, oslavil by v srpnu letošního roku 71. narozeniny.  Kdyby…“

Takhle jsme v pondělí 14. ledna vítali v Hořickém gymnáziu všechny, kdo si přišli Jana Palacha společně připomenout. Vzpomínkové odpoledne bylo zároveň odpolednem učebním, jen jsme se učili trochu jinak.

Jana Palacha jsme představili formou scénického čtení upravených archivních textů a pokusili se přiblížit jeho záměr i atmosféru doby. Čtení jsme doplnili filmovými záběry, poslechem zvukového záznamu rozhovoru těžce popáleného Jana Palacha s jeho ošetřující lékařkou ze 17. ledna 1969, fotografiemi, ukázkami z hraných filmů, pustili si píseň Ticho Bohdana Mikoláška, zazpívali Bratříčka.

Kdo chtěl, napsal Janu Palachovi vzkaz.

Končili jsme básní Jana Zajíce, středoškolského studenta, který se rozhodl ke stejné formě protestu o měsíc později, zapálili svíčku, chvíli postáli a pak se tiše rozešli. Mnozí s otázkami, na něž se odpovědi hledají jen těžko.

Autorem fotografií s logem horice.org je pan Ludvík.

Ze vzkazů Janu Palachovi:

Honzo…
Pochodeň, statečný čin. Čin obyčejného studenta, který změnil pohled a otevřel oči upadajícímu státu. Člověk, co se nebál obětovat pro všechny. Honzo, Díky.

Šlo to i jinak?
Ptáme se. Odpověď je však nejasná… Vše zlé nebo špatné je k něčemu dobré.  Ale toto…
Stálo to, při pohlédnutí s odstupem času za to?
Na to se ptám.
S láskou xxx

Jan Palach
Bezmoc s mocí se střídá
a všude okolo je bída.
Lidé se bojí něco říci,
neměli úsměv už dlouho na líci.
Tu bolest v srdci,
nic nenahradí přeci.
Ticho bylo,
všude to hnilo.

Pak přišly zvěsti,
že jednoho dne na náměstí
Vzplála lidská pochodeň,
způsobil ji „studený oheň“.
Zemřel jarní petrklíč,
k odvaze dal lidem klíč.

Tichou píseň vítr nes,
musíme si to připomínat i dnes
Skloňme se k jeho hrobu,
poznamenal svoji/naši dobu.

Děkujeme.

Já bych to nedokázal…

Rozhýbal jsi zemi,
změnil historii, a to i přes jednu z nejhorších cen.
Jestli ti vzkaz bude k přečtení,
je důležité, abys nelitoval. Chtěl jsi to tak a nejspíš bys to neměnil.
Skutečně jsi něčeho dosáhl a zřejmě to bylo to nejlepší v tu danouchvíli. Už se to nezmění a já osobně jsem ti vděčný a přeju ti nebe.

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Jan 15:23

Milý Jane,
je mi smutno a zároveň Ti jsem moc vděčná. Mrzí mě, že Tě tehdejší stavv naší zemi dohnal k takovému činu. A mrzí mě, že to spousta lidí v dnešní době nebere vážně a situaci zlehčuje. Mrzí mě, že spousta lidí dneska nevidí, kam až to může dojít, když budeme nepozorní, když budeme mlčet.Díky

Myslím, že pro naši generaci je obtížné si jen představit, jaké tomuselo být…
Děkuji. P. S. Silencio

Šárka Šandová