Na návštěvě v hořickém soukromém gymnáziu

Hořice – Studuji sice v hanácké metropoli, v krásné Olomouci, i tak se ale ráda vracím do míst, kde jsem vyrůstala. Při průjezdu městem trubiček a kamenné krásy jsem nostalgicky vzpomínala na svá léta ve školní lavici.

Gymnázium, na kterém jsem maturovala, už ale neexistuje. Proběhlo nesmyslné sloučení hořických škol a způsobilo, že jsem absolventem posledního maturitního ročníku starého gymnázia. Z mojí školy se stala dle mého soudu a pozorování prapodivná instituce. V Hořicích ale vzniklo také gymnázium soukromé, a jelikož mě vánoční atmosféra zasáhla více, než jsem čekala, rozhodla jsem se aspoň na jeden den vrátit do míst, kterých jsem si ještě před pár léty zase tak moc nevážila a těšila se na vysokou.

Na „novém“ gymnáziu učí řada mých oblíbených pedagogů a po vzájemné domluvě mě přivítali na pondělní výuce. Ráno se začalo celoškolním ohlédnutím za uplynulými měsíci. A neohlíželi se jen učitelé. Tím, že má škola poměrně nízký počet žáků, dostávali dost prostoru i oni. To je věc, kterou člověk ocení obzvlášť zpětně s ohledem, když už je zařazen do anonymního koloběhu dnešních univerzit a vysokých škol. Poté jsem se vydala na výuku. Byla jsem překvapená především z toho, že se nejednalo o středoškolský způsob přednášení. Poznávala jsem osvědčené způsoby ze seminářů vysokých škol – jako například propojování souvislostí a kritické myšlení.

Pro mě je výuka na soukromém gymnáziu syntézou toho nejlepšího z obou stupňů vzdělávání: středoškolský přístup k žákům a způsob výuky více podobný tomu vysokoškolskému. Je tu ještě více osobní pojetí vztahů, než bývá zvykem, protože je zde, jak jsem již zmiňovala, méně žáků a hlavně ze strany učitelského sboru větší vstřícnost a snaha komunikovat. A upřímně – docela závidím nynějším svěřencům, protože budou mít lepší průpravu na vysokou školu, na kterou se pravděpodobně většina z nich chystá.
Děkuji za milé dopoledne pedagogům i studentům, protože mi umožnili si zavzpomínat na staré dobré časy. Také děkuji za to, že jsem si měla možnost ověřit, že mezi slova „soukromé“ a „špatné“ nemůžeme automaticky vkládat znaménko rovná se, jak si mnozí myslí.

Jana Menčíková, bývalá studentka tehdejšího Gymnázia a SOŠ Hořice

Zdroj: Jičínský deník