Proč zrovna VÝcvik? Protože jsme na chalupu Javorku, kde nás čekal týden plný zábavy, nejprve museli VYšlapat. A lyžovat už všichni umíme, takže jsme spíš cvičili, než aby nás někdo „VYcvičoval“. Po náročném VÝstupu, kdy naše těla VYplavila tuny potu, jsme jen čekali, až nám rolba VYveze naše zavazadla a my se budeme moci pustit do VYbalování. Hned v chodbě s námi zacvičil zápach unikající z místních toalet… spíše kadibudek nebo kadikabinek. Během dvou dnů ale došlo k absolutnímu VYcvičení našich smradem VYpálených nosních sliznic a tak problém zmizel.
Překvapivě úspěšně jsme se poprali i s naším stravováním. Vařili jsme si totiž sami. Každé odpoledne se všechny kuchařinky seběhly kolem plotny a začaly kuchtit. Vůně se z kuchyně jen linula a dokonce to bylo i k jídlu! Večer jsme hráli poker, ne o peníze – to umí každý, nýbrž o jídlo. Nebo si naši hudebníci vzali kytary a ukulele a všichni jsme zpívali. A když pan Šťovíček něco přes den natočil a k večeru to sestříhal, tak jsme se na ta zábavná videa potom koukali a smáli se našim povedeným pádům a psím kouskům.
A můj nejhezčí zážitek? To bude opravdu těžké, bylo jich totiž mnoho. Tak asi to, jak jsme jedno odpoledne bobovali v jednom sněhovém korýtku v lese nad chalupou. Všichni jsme si vzali boby, pekáče, pytle, nebo cokoli, na čem se dá jezdit. Vyběhli jsme nahoru a pak už jen frčeli dolů. Prudké zatáčky, zledovatělé plochy a navíc Suchy, bombardující nás sněhovými kuličkami! Se Stefanem jsme závodili na našich lopatách, holky neskutečnou rychlostí svištěly na pytli a Václav se proháněl na rozbitém pekáči jménem Rosťa… Na závěr jsme zahrabali naši spolužačku Týnku až po uši do sněhu tak, že prakticky nebyla vidět.
Týden v Krkonoších jsme si velice užili! Už se těším se na další zimu!
Michaela, 1.A