(umělecký text)
13. 7.
dneska bil poklidní podvečer. s cecilem jsme si zasedli na zamilovanej pár u řeki moravi. ti dva pili víno, takže než si nás všimli, mi už jsme v sobě měli nejmíň 3 mililitry! naše reflexi se záhi taki zpomalili, takže síli bili na obou stranách virovnané, ale bila tma a tak jsme richle unikli.
14. 7.
dneska jsem neměl ani pomišlení na lov. celou noc jsem trávil včerejší úlovek. až mě to úplně vičerpalo.
15. 7.
bzzzz. dneska dopoledne mě probudil hroznej hluk, navíc bylo děsní vedro. tak jsem viletěl z mího úkritu, protože jsem chtěl vidět, kdo dělá ten rambajs. promnul jsem si oči, abych se ujistil, že se nemejlim – no a fakt… na palouček se přiřítilo rachotící cosi, co mělo čtiři kulatí nohy a břicho plní lidí. přišlo mi to zvláštní, tak jsem letěl blíž, ale přes ti oblaka dímu jsem skoro neviděl. taki to dost smrdělo. měl jsem co dělat.
tak zvláštně tam pobíhali a pomateně na sebe volali… třeba: “hej, jirko, podej mi ten ruksak!” nebo “heleno! kde sou doprčic ti kovoví tički na stan? diť jsem je semka dával! to snad není možní…” jejich pět dětí si mezitím na paloučku začalo hrát, ale vypadalo to spíš jako hon na mamuti. vůbec jsem nechápal, jakí to má smisl a taki jsem nevěděl, co je to ten STAN, o kterím pořád mluvili. jestli jsem to nakonec pochopil správně, přijeli nejspíš přespat do přírodi. vypadají docela nebezpečně, ale ještě uvidím, třeba mi z toho něco kápne. a cecilovi třeba taki…
16. 7.
celí den hlučeli a já nemohl spát. tak mě to rozhořčilo, až jsem si řekl, že jim to v noci oplatím. navečer jsem viburcoval celí náš komáří klan. všichni se mnou souhlasili a podpořili můj plán, prí už si na ně taki brousili sosáki. zítra v noci zahájíme útok.
17. 7.
osudové datum. dnes v noci se odehrajou hodi!
20. 1. 2020
Bartková Anna