Jan Zrzavý a kolektiv autorů
Jak se dělá evoluce (str. 157- 177)
Sobecké geny
Některé typy genů se chovají spíše jako parazité, než aby sloužily organismu. Nahlížíme na ně
proto jako na tzv. genetické parazity. Způsobů jak se daný gen snaží prosazovat a množit se ke
svému prospěchu je více.
Jednou z vhodných strategií je hostitele nikdy neopouštět. Dokáže-li gen parazitovat
v cytoplazmě vajíček, dokáže se přes ně dostat do další generace. Říkáme, že se přenáší vertikálně,
z matky na potomstvo. V tomto případě se parazit snaží hostitelským samicím co nejméně škodit.
Paraziti, kteří se vertikálně přenesou, se tak ocitnou z poloviny v samicích a z poloviny
v samcích. Ti, kteří jsou v samicích, jsou „spokojeni“, protože se mohou vertikálně přenášet dál ve
vajíčkách. Ti, kteří se však ocitnou v samcích, se snaží dostat pryč. Většinou se svého hostitele
snaží co nejrychleji zabít. Nejlepší pro ně ovšem je přeměnit samce v samici. To dělají např.
cytoplazmatické bakterie v suchozemských korýších.
Geny se přenášejí nejen vertikálně, ale i horizontálně (laterálně). Npříklad když se virus uvolní z
jednoho genomu a vleze do jiného, zavleče zavleče tam s sebou též kus genomu původního
hostitele. Nebo když gen v eukaryotické buňce přeleze z chloroplastu do jádra a chloroplast později
zanikne. I bakteriální plazmid (malá molekula DNA) může přelézt pomocí procesu konjugace do
jiné buňky. Geny se zkrátka šíří celou biosférou, zdaleka nezůstávají jen ve svých „mateřských“
organismech.
Zvýhodněné pohlaví
Aby měly parazitující geny co nejlepší možnost se rozšířit, je pro ně výhodné dostat se na lichý
pohlavní chromozom Y (platí pro ty, které se nešíří přes samičí pohlavní buňky). Tak se totiž po
mnoho generací přenášejí pouze v samcích a mají mnohem vyšší šanci výrazně upřednostnit právě
jedno pohlaví. Jejich síly se pak netříští mezi obě pohlaví a samci pak mají velkou výhodu.
Jednou ze zajímavostí Y je, že chromozom se stále zmenšuje.Důvodem je jeho nepárovost a
tudíž nemožnost rekombinace. Když se nějaký gen z chromozomu ztratí, navždy zmizí. U některých
druhů hlodavců již chromozom Y zmizel docela, samci tedy již nejsou XY, nýbrž X0. Evoluce
sekvencí na chromozomu Y je vůbec nejrychlejší u lidí a najdeme tu nejmenší podobnost s
chromozomem šimpanze (pouhých 70 % oproti ostatním 99 %). Co je jedinečně mužské je tedy i
nejvíce lidské.
O výchově
Můžeme se ptát, zda chování a vývoj člověka ovlivňuje spíše výchova či geny. Inu, odpověď je:
obojí. Tyto dva vlivy nelze ani jednoznačně rozdělit. Na vzniku fenotypu jedince se velmi významě
podílejí nejen geny a výchova, ale i to, co se nově vznikajícímu člověku přihodí v děloze a při
kojení, a co přirozeně nemění jeho genotyp, ale modifikuje způsob jeho čtení a realizace
(„epigenotyp“).
Já nebo ty
Mezi organismy probíhají často sexuální konflikty. Jako názorný příklad uvedeme hladinové
ploštice bruslařky (Gerris gracillicornis). Samice uzavřou své genitálie zvláštním štítkem, a tímto
způsobem si vybírají nejsilnějšího samce. Samec, který se ji snaží přinutit ke kopulaci a hrozí mu,
že neuspěje, začne vysílat nohama vibrace, čímž přiláká vodní predátory, třeba znakoplavku. A
jelikož je samice vespod, hrozí jí sežrání, pokud nesvolí ke spojení.
Další zajímavostí jsou hermafrodité. Ti během kopulace soupeří o to, kdo bude otec a kdo
matka. Být matkou je totiž velice energeticky náročné a tudíž nevýhodné. Samec jen zanechá
spermie a jde. Takovéto války probíhají běžně i u rostlin mezi tyčinkami a pestíky.
Svět genů jistě skrývá ještě mnohá tajemství a dějí se v něm věci, o kterých vědci donedávna
neměli tušení. Jistě ještě budeme žasnout, co všechno je možné.
Blanka, 4.A